Věnujete se řadě věcí a pracujete taky intenzívně v evangelizačním týmu, který projel kus jižních Čech. Jak vlastně k tomu došlo, že jste se do evangelizace pustil s takovým nasazením? Poskládala se Vám nějaká mozaika nebo s Vámi třeba Bůh mluvil u keře či jste prostě věděl…?
Sloužím slovem, povzbuzuji lidi k evangelizaci, chtěl jsem se do ní zapojit. Evangelizaci nevnímám jako svoje povolání, ale jako úkol od Pána pro všechny.

Jsme moc povzbuzeni tím, co se v Táboře a okolí děje! Můžete říci – než jste poprvé vyjeli – šlo vše hladce, nebo jste se potýkali s problémy?
Než jsme vyjeli, pár týdnů jsme se modlili. Vytvořila se mezi námi jednota, měli jsme jasnou vizi. Dá se říct, že vše šlo docela hladce. Když k nám nepřišli lidi, vyhodnotili jsme situaci a posunuli se dál. Přišli jsme například k zahrádkám lidí a 4 lidé ze zahrádek přijali Pána.. Je důležité nebát se změny, nechat se vést Duchem svatým.

Úžasné! Říkáte, že jste se pár týdnů modlili… Měli jste cílená modlitební setkání zaměřená na evangelizaci?
Ne, modlili jsme se v rámci běžných církevních modliteb. A pak na začátku každého dne před výjezdem. Modlili jsme se taky na evangelizacích za každého obráceného člověka i za každého člověka, který se tam neobrátil. Věřím, že to přinese ovoce. R. Bonnke říká, že není neúspěšná evangelizace. A člověk by si měl jít evangelizaci s Pánem užít – nenést ji na svých bedrech, vložit vše na Boha. Ježíšovo břemeno je lehké!

To je povzbudivé poslouchat. Lehkost opakovaně zmiňujete… Jak se „vnořit“ do lehkosti?
Je třeba zaměřit se na Pána a jeho Slovo, odevzdat vše Pánovi, „vypnout“ myšlenky ohledně toho, že se to nepovede.

A měl byste slovo pro ty, kteří zažívají před evangelizacemi útoky, nechce se jim jít ? Jak to prolomit?
Tak je důležité nějak se zapojit. Třeba chystat občerstvení, tisknout letáky apod.. Myslet na to, že evangelizovat máme – Pán řekl: „Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky.“ Horleme po duchovních darech. Lze přijmout pomazání. Kdo žízní – bude napojen. Já jsem kdysi měl problém lidi oslovovat na ulici. Četl jsem Slovo a knihy od R. Bonnkeho a S. Wiggleswortha, abych se více podpálil. Držel jsem se služebníků, na kterých bylo pomazání pro evangelizaci. Šel jsem se od nich „nakazit.“ Nebojme se. Pokud do evangelizace vstoupíme s vírou a lehkostí, jdeme si ji užít a necháme vše na Duchu svatém, přijde úspěch.

Ano, taky v Táboře a okolí byla spousta lidí spasena a určitě jste přinesli požehnání i dalším. Zaujalo nás, že na konci cesty jste měli  shromáždění, na které hned mohli nově obrácení přijít. Jak to reflektujete?
Shromáždění bylo dobré, ale nevidím jako důležité dělat shromáždění na konci cesty. Nikdo z nově obrácených tam nepřišel. Vize Zasáhnout svět však ani není o tom, že lidé zaplní místní sbor. Určitě bylo radostné, že se začali po evangelizaci ozývat křesťané a přišli k nám do církve.

To je skvělé! A závěrem nás zajímá – máte sen, který byste nám  prozradil, něco, co byste si přál v budoucnu vidět?
Chtěl bych, abychom byli plni víry, sbory byly vedené svatým Duchem a v našich zemích jsme založili mnoho dalších sborů. A nejen v našich zemích, ale i za jejich hranicemi, třeba v Linci a Drážďanech.

Krásný sen…ať se vyplní! Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně Božího požehnání!