Fungujete oba delší dobu docela intenzívně a požehnaně v evangelizaci, dá se říct, že už víte, jak na to, nač před či během evangelizace myslet, co je prostě nejdůležitější? L. a M. : Je to teprve něco přes čtyři roky a máme pocit, že jsme na začátku těch skutečně velkých věcí. Evangelizace je stejně jako víra o rozhodnutí. Nesmí záležet na pocitech, pak bychom chuť a čas vyrazit asi neměli nikdy. S láskou k lidem a s Duchem je potřeba jít, bez ohledu na to, jak se člověk cítí, či že vnímá nedostatek času. Až se začne, je hned jasné, že rozhodnutí bylo správné. Uvnitř sebe pak vnímáme, že děláme to, k čemu jsme byli povoláni a dělá nám to skutečnou radost.

To mne těší! A měli byste recept na to, jak sloučit evangelizaci a další službu se soukromým životem?
L. a M. : Pokud vše ideálně funguje, běží život najednou a je jen potřeba se stále upevňovat v tom, kdo je na prvním místě.

Dobře…a co praktikujete, když přijdou tlaky a útoky v souvislosti s evangelizací či jinou službou a můžete uvést konkrétní příklad vítězství v boji ze svého života? L. a M. : Modlíme se, vedeme duchovní boj, ale i tak je většinou vše zase o tom rozhodnutí. Snažíme se před evangelizací myslet na lidi, jejich záchranu a neřešit momentální pocity. L. : Dřív měl hlavně Marek spousty nepříjemných stavů, od fyzických nevolností až po psychické tlaky, ale časem to opadalo, protože jeho rozhodnutí je neměnné. M. : .. a čím častěji oba sloužíme, tím je vše pevnější a tlaky ubývají.

Tak to je silné a velmi inspirativní. No a jak k tomu došlo, že jste se oba tak „obuli“ do evangelizace? Vyvíjelo se to postupně nebo vás něco výrazněji zasáhlo nebo jinak..? L. : Mně to bylo jasné už od začátku, chvíli po Markově znovuzrození, protože první, s čím hned můj muž přišel, bylo slovo “Vezmi svůj kříž a řekni světu o pokladu, který jsi našel“. Tenkrát tomu slovu nerozuměl a musel uběhnout určitý čas, než se s tím ztotožnil a hlavně než jeho víra narostla do stavu, kdy se u kázání evangelia cítí svobodně a nemusí přemýšlet nad tím, co říkat a co na to budou říkat lidi. Šlo to postupně, ale i tak jsme krok po kroku měli jasné vedení. Postupné poznávání Slova udělalo pevné základy, na kterých stále stavíme.

Wow, to je úžasné! Náš Bůh je tak dobrý! A přijde mi, že vy dva jste mimořádný tým – plný Boží lásky, trpělivosti, statečnosti, vytrvalosti, věrnosti.. Zajímá mne ještě – jaký dojem máte z posledních evangelizací v Brně,  Havířově a ve Zlínském kraji? Co vám nejvíce vystoupí v souvislosti s těmito evangelizacemi? První myšlenky…:-) M.: Začíná se rozjíždět vlak, který bude zrychlovat a nic ho nezastaví. Máme tu milost, že můžeme být na úplném začátku. Zároveň je to otázka pokus – omyl. Budeme zkoušet stále nové věci, jak lidi oslovit a říct jim to, co máme na srdci. Je neskutečné, kolik služebníků se zapojuje. Navzájem se obohacujeme a povzbuzujeme. Proto je dobré sdílet se a předávat si zkušenosti. Ale cílem není se navzájem kopírovat, každý sám musí vědět, co má na srdci a co chce lidem sdělit. Ale mnoho věcí funguje univerzálně. Např. živá hudba je velmi důležitá a evangelizaci obohatí. Nikdy netušíme, čím se lidí dotkneme, a proto je fajn, že nás je mnoho. Čím vice lidí získá smělost, tím bude evangelizace pestřejší. Každý má nějaké osobní svědectví, a když ho bude ochoten nahlas říct, více lidí tak zaujmeme. I krátké, dvouminutové svědectví má velkou moc. S každou evangelizací je vidět růst a kvalita. Lepší příprava místa a kvalitnější hudba jsou přímo úměrné množství oslovených lidí. Z posledních evangelizací mě nejvíce zaujalo Brno. Jeden Duch, mezi – v podstatě – cizími lidmi, vytvořil perfektní tým. Výsledkem bylo oslovení skutečně stovek lidí. To, že přijeli služebníci i z Ostravy, je důkazem, že mnoho lidí má evangelizaci na srdci a získali smělost i ke kázání. Největší zážitky jsou vždy u nově obrácených lidí. Je pořád vzácné vidět, jak někdo přijme Ježíše do svého srdce a jak se jeho život začne téměř okamžitě měnit. Samozřejmě úplným vrcholem bylo ukončení kampaně v Brně křty. Je to obrovská čest být u toho a pořád je to pro nás velmi vzácné. Nabíjí to a tvoří to uvnitř radost, která nemizí.

Ano…díky Bohu! Jaké mají Lucka s Markem sny, jaké mají cíle? L. : V jednom snu žijeme a je opravdu hodně věcí, které se nám staly a nebyly úplně běžné. Naše seznámení, svatba po 6 týdnech, Markovo uzdravení srdce, stěhování do Zlína atd …Není moc věcí, které bychom si skutečně přáli. Chtěli bychom spíše zůstat na té vlně, na které jsme, nechat se dál vést a zachovat si to absolutní nadšení, tu první lásku. Ale jedno velké přání máme a až se splní, tak to všem rádi řekneme.

Nádhera! Nepochybuji, že vám náš dokonalý a milující Bůh, který nechodí nikdy příliš brzy a nikdy příliš pozdě, dá vše, oč požádá vaše srdce.. A je něco, co byste mohli vzkázat lidem, kteří zatím “váhají” a k evangelizaci se nepřipojili? L. a M.: Pokud je někdo zevnitř k evangeliu veden, věříme, že se k němu dostane a získá potřebnou smělost, která se posílí čtením Slova. Z druhé strany je potřeba rozhodnutí. Nikdo za nás nic neudělá. Stačí se zúčastnit a nechat se pak stáhnout proudem. Zkrátka jít do celého světa a kázat evangelium všemu stvoření. Děkujeme za Milost, našeho pastora a všechny služebníky, kteří nás vedou a stále skrze ně proudí Duch až k přetékání. Díky tomu je vidět, že dílo roste a oheň se šíří. Vzkaz je jednoduchý – Římanům 1:16.

Tak to je motivující a ten nejlepší závěr. Šup k Bibli – a vyhledejme list Římanům! Můžete ještě na úplný konec říci, jaký život s Bohem, ve službě Bohu pro vás je, co dobrého přineslo a přináší, když jste se rozhodli být Božími služebníky? L. a M. : Jak jsme už řekli, je to teprve na počátku a vše pro nás začíná. Doteď šlo více o nás a o naše zázemí. Všechno, co jsme chtěli, máme a jsme za to vděční. Teď začínáme službu, o které jsme přesvědčeni, že je součástí něčeho velkého. Ať je to služba ve Zlíně, v Domově seniorů nebo evangelizace – vše teprve začíná a nelze ani dohlédnout, kam nás to povede. Jsme připraveni sloužit a uvidíme a těšíme se na to, jak si nás Pán bude používat. Je obrovský rozdíl jít sám, nebo mít možnost být součástí něčeho obrovského, živého a plného Ducha. I doma i v církvi máme zázemí a můžeme se tak plně oddávat přípravě a službě.

Výborně Tak ať se vám vede skvěle a díky za vaši otevřenost, upřímnost, za povzbuzení a inspiraci!