Rozhovor s Janem Krištofem

Ahoj Jeňo, jsi kytarista, zpěvák, skladatel, producent, audio inženýr, vedoucí chval, příležitostný zvukař a učitel. Jak ty sám tvrdíš, kolem Boha se točí celý tvůj život, ne jen ten hudební. Kdy jsi učinil rozhodnutí, že prioritou tvého života bude Bůh?

Můj taťka je ze Slovenska a v rodině z jeho strany je celkem silná katolická tradice. Mamka pochází z Nového Jičína, kde se o Bohu moc nemluvilo – a pokud se mluvilo – tak většinou negativně. Taťku duchovní věci, Bůh a smysl života neustále zajímaly, takže nás posílal do kostela a do hodin náboženství. Jako dítě jsem byl vždy přesvědčený, že Bůh je, ale nezkoumal jsem to nijak do hloubky. Když mi bylo jedenáct, jeden můj bratranec nám zvěstoval evangelium a to vedlo k obrácení celé rodiny. Od té doby jsme jako rodina byli zapojení do církve a Bůh se stal středem našeho života.

Pravidelně se účastníš evangelizací na ulici pod organizací Zasáhnout svět. Jak jsi do této služby vstoupil?

Během lockdownu v ČR jsem na YouTube narazil na shromáždění pražské CV Milost pod vedením pastora Petera Kuby a velmi se mi zalíbilo. Pak jsem se postupně začal dovídat o Zasáhnout svět a vizi pastora Petera ohledně evangelizačních pickupů. První evangelizační kampaň byla v Táboře s pickupem kapitána Milana Havelky, do které jsem se zapojil ještě s Kubou Novosádem díky tomu, že jsme dlouholetí přátelé s Matějem a Vojtou Kadlecovými z táborské Milosti, kterou pastoruje Honza Votočka. Pak následovala kampaň v Brně, kde jsem se seznámil s kapitánem Markem Kapounem a začal jsem se účastnit kampaní v Ostravě. Pořád jsme na začátku, ale nabíráme vzletovou rychlost.

Myslím, že každý, kdo tě zná, si tě automaticky spojí s kytarou. Měl jsi odmalička pozitivní vztah k hudbě?

Nepamatuji se, že bych jako malý jevil zájem o hudbu. Na kytaru jsem začal hrát v jedenácti v podstatě jen proto, že na ni začala hrát moje starší sestra. Táta hrál na akordeon, ale to mě nikdy nelákalo.

Jak ses dostal od hudby k uctívání?

U mě to bylo vždy propojené. Někdy v době, kdy se naše rodina obrátila, moje starší sestra se začala učit hrát na kytaru a v podstatě hned se začala učit chvály. Někdy ve 13 letech jsem začal hrát v našem malém společenství ve chvalách, a pak v každém dalším sboru, do kterého jsme byli zapojení. V patnácti nebo šestnácti se ke mně dostala kazeta se záznamem chval a uctívání z probuzení v Pensacole a to úplně proměnilo můj pohled na chválu, uctívání a i hudbu obecně.

Po skončení gymnázia jsi odešel studovat vedoucího chval do USA. Proč ses rozhodl právě pro tuto školu a jak jsi to v tak mladém věku zvládl?

Po skončení gymnázia jsem začal vnímat, že Bůh chce, abych chválu studoval, ale to se uskutečnilo až o několik let později. Na USA jsem se zaměřil hlavně proto, že v Evropě jsem v té době nevěděl o žádné vhodné škole. Několikrát už jsem na to chtěl zapomenout, protože to vypadalo, že se nic neděje a přemýšlel jsem, jestli jsem si to jen nevymyslel, ale když vám Bůh vloží nějaký sen do srdce, tak vás ten sen prostě nepustí. Bůh vás připraví a dovede k cíli a naplnění toho snu. Myslím, že nezáleží na tom, jak mladí nebo staří jste, ale na tom, do jaké míry důvěřujete Bohu a jak přesně následujete jeho vedení.

Kde čerpáš inspiraci pro svoji tvorbu?

Krátká a jednoduchá odpověď je Boží slovo. Někdy to je jen doslovný přepis nějakého překladu, mírně upravený pro píseň, ale většinou je to na základě meditace nad Božím slovem a vyučováním v církvi. V takových chvílích přichází zjevení od Ducha svatého o Boží dobrotě a to inspiruje chválu a díkůvzdání a uctívání. A velmi často mě to inspiruje k písni. Hodně těch písní slyší jen Bůh, ale pak jsou i takové, o kterých věřím, že budou požehnáním i pro ostatní. Někdy je vydám tak, jak jsem je přijal, ale hodně často na nich ještě pracuju a doplňuju je, aby měly kontext toho zjevení Boží dobroty.

Každý chceme jít neustále dopředu a zlepšovat se v tom, co děláme. Prozradíš nám něco z tvých vizí? Po čem toužíš, co připravuješ a na co se můžeme těšit?

Jeden z mých snů je založit místo, kde budou probíhat modlitby a chvály 24/7, nepřetržitě. K tomu je zapotřebí nejen lokalita, ale také velké množství lidí, kteří rozumí chvále a uctívání, kteří mají srdce uctívačů. Takže se k tomuto snu připojil další – vybudovat, vyučit a vytrénovat služebníky ve chvále a uctívání. Dát jim dobrý biblický základ pro uctívání v duchu a v pravdě a vytrénovat je i v praktické oblasti – konkrétně v hudbě, technice, práci v týmu atd. Toto jsou samozřejmě velké věci a jsou zatím ve stadiu představ. Jinak jsem právě vydal druhé album akustických písní Songy na Akustiku – Druhá Dávka a začínám připravovat třetí.

Opravdu skvělý nápad, ať tě Bůh mocně žehná při tvé práci a dovede k naplnění všech tvých snů!